Jsou dny, kdy jde vše s lehkostí jarního vánku a dny, kdy mám pocit, že už to nezvládnu. Jenže já když něco chci, tak jsem jak zakouslej pitbul. Nepustím, dokud to nedostanu. Jak ale zvládat koně, podnikání a děti a ještě si to i užívat?

Umanutost? Možná.. já tomu říkám cílevědomost a držení se záměru. Někdy i skrz trnitou cestu.

Zrovna teď, když píši tato slova jsem po náročném dopoledni. Ráno jsem se rozhodla, že si konečně ještě chvilinku pospím, s dětmi jsou to vzácné chvilky.

Povídám ráno dcerce, jestli by zvládla jít do obývacího pokoje sama a chvilku si pohrála, než se probudím. Vypadala nadšeně, bez protestů svůj úkol přijala a hrdě odešla.

Já si v sobě přemítala, jestli na to není ještě brzy a co tam vlastně bude dělat, ale chtěla jsem ji dát důvěru hodnou parťáka, co chápe, že spát je přece důležitý.

Kdyby to klaplo, mohla bych místo rychlo seskoků z postele pomalu protáhnout tělo a zapnout mozek než půjdu ze schodů.

Do teď mi to vycházelo bez zlomenin.

Spím.

Náhle mě vzbudil žalobníček syna, který se probudil také a když sešel dolu, zapomněl co dovede on sám a spustil: ,,Mááámííí, Meli pokreslila zdi!!‘‘ ,,No ty bláho!‘‘ řekla jsem si. Ne, byla jsem výrazově ostřejší!

Rychlo seskok hadr, letěla jsem dolů jak namydlenej blesk, zuby zaťatý, ve výrazu zlá tchýně. Koňáci co znají horsemanship chápou, co přesně tím mám na mysli.

Pro ty, co tento výraz neznají, vysvětlím. Pokud po koni něco chci, existuje řada postupů jak toho docílit. Jedním z nich je pohled zlé tchýně.

Jde o pohled, který používají členové stáda např.: pokud klisna na vyšším hyearchickém stupni vs. hříbě na nižším chce, aby mladší/slabší jedinec ustoupil dál od sena, příkrmu atp., použije tento pohled a pokud nezabere, přidá další nátlak až dosáhne svého a podřízený kůň se podvolí.

Tento pohled jsem si poslední dobou velmi oblíbila.

Pokračujeme dál.

Ano, dcera vypadala jak po napadení squaterů s černými spreji nebo jako hodně nepovedeně namalovanej nebo spíš zmalovanej klaun!

Bohužel tak vypadala i zeď, parapet a i ten závěs to chytil.

Nádech, výdech matko! ,,9 měsííícůů si ji čekala a celé noci nespala, jela na doraz, tak klídek.‘‘ uklidňovala jsem sama sebe.

V těchto chvílích je fakt těžký vzpomenout si na rady různých vzdělávacích skupin, jak teda vlastně mám na dítě v těchto chvílích mluvit, co dělat a co ne. Kleknout si k ní a s výrazem milujících andělů se ji zeptat, co tím vlastně chtěla ztvárnit.

Ne, nešlo to. Spustila jsem svou vlastní úlevnou výchovu: ,,Děláššš si sranduu???!‘‘ nervy mi jely jak klávesy při klavírním koncertu.

Nádech, výdech.

Je to lepší.

Prostě se budu muset srovnat s tím, že sem tam dojde odlakovač při smývání permanentní fixy a laků z kůže a zdí, omakánka (rozuměj rtěnka) nikdy nezůstávající na svém místě..nebo už neexistující vůbec. Voda při vaření v kuchyňce rozlitá všude možně i na dřevěnou podlahu. Přece mě napodobuje při vaření. Přesně tak to totiž dělám.

Mohla bych pokračovat ještě hoodně dlouho.

Naštěstí děti umí odpouštět a chápat víc, než bychom si mohli myslet. A tak, když i Tobě ujedou někdy nervy věř, že děti alespoň vidí, že vyzenovaná matka není nic normálního.

Jsme lidi, máme přece emoce a ty by se neměly potlačovat nebo skrývat. Jsme rozčílení, hádáme se, prožíváme smutky. Děti to mají stejně. Možná jim tím dáváme víc, než při hře na katalogovou dokonalost.

Někdy na ně prostě nemám náladu, štvou mě, nejraději bych utekla pryč a i to je normální.

Je složité kombinovat podnikání a děti naráz se všemi dalšími povinnostmi a zálibami.

Být matka, podnikatelka, majitelka koní a dalších zvířat, žena v domácnosti a při tom si zachovávat pozitivní náladu a přijatelnou vizáž každý den a nezapomínat na manžela, pardon zlato.

Bez předsudků, mateřství je náročné.

Mám radost, když věci odsýpají, jedou jako na drátkách a frustruje mě, když tomu tak není. Jenže často musím pustit práci z ruky a jít utírat konce svých dětí, nakupovat, pak vařit, stokrát za den uklízet rozházené hračky.

Však to nejedna znáte také.

Kombo žena.

Co dodat závěrem? Hlavně se z toho nepo* milé dámy!

A víte co? Ten obrázek vlastně tak špatně nevypadá.

Všem skvělým ženám, jejich trpělivým mužům a tvořivým dětem..

 

Odkaz na sekci Maminka zde: https://www.veronikakostalova.cz/maminka/

 

P.S.: Text byl psán s nadsázkou, ti co se neumí uvolnit ať raději nečtou, hups to jsem měla dát asi na začátek..